Parodontitida

Parodontitida, lidově paradentóza, je pokročilé onemocnění závěsného aparátu zubu. Na rozdíl od zánětu dásní nepostihuje jen měkkou tkáň, ale i vazivo a kost, které zub drží v čelisti.

To je zásadní rozdíl: ztracená kost už nedoroste. Léčba dokáže onemocnění zastavit a udržet zuby na místě, ale to, co se ztratilo, nevrátí. Proto tolik záleží na tom, jak brzy se zachytí.

Doplněk každodenní hygieny: zubní pasty s mastichou a ústní voda s mastichou.

Klíčové poznatky

• Parodontitida vzniká z neléčeného zánětu dásní, který se rozšíří do hlubších tkání.
• Ztráta kosti je nevratná. Léčba onemocnění zastaví, ale ztracené nenahradí.
• Dlouho probíhá bez bolesti, což je hlavní důvod pozdního záchytu.
• Je nejčastější příčinou ztráty zubů u dospělých.
• Kouření je nejsilnější ovlivnitelný rizikový faktor a zároveň maskuje příznaky.
• Léčbu vede zubař nebo parodontolog. Domácí péče je nezbytná, ale sama nestačí.

Jak vzniká

Začátek je vždy stejný: zubní plak na hranici zubu a dásně vyvolá zánět. Pokud se neodstraní, zánět postupuje hlouběji.

Dáseň se odchlípne od zubu a vznikne parodontální choboty — prostor, do kterého se běžným čištěním nedostanete. V něm se daří anaerobním bakteriím a plak se tam mineralizuje na kámen. Zánět pokračuje a postupně odbourává vazivo a kost.

Jak kost ubývá, chobot se prohlubuje, prostředí pro bakterie se zlepšuje a proces se zrychluje. Zub ztrácí oporu, začne se viklat a nakonec může vypadnout.

Příznaky

Časné

• krvácení dásní při čištění
• zarudlé, oteklé dásně
• zápach z úst, který nemizí
• nepříjemná chuť v ústech

Pokročilé

• ustupující dásně, zuby vypadají delší
• obnažené zubní krčky a citlivost na teplo, chlad a sladké
• zvětšující se mezery mezi zuby
• viklání zubů
• změna skusu, zuby na sebe dosedají jinak
• hnisavý výtok z dásně
• bolestivé otoky a abscesy

Bolest se objevuje až pozdě. Onemocnění proto může tiše postupovat roky.

Rizikové faktory

Kouření

Nejvýznamnější ovlivnitelný faktor. Zhoršuje prokrvení dásní, oslabuje obranyschopnost tkáně a snižuje účinnost léčby. Zákeřné je, že potlačuje krvácení — kuřák tedy nevidí varovný příznak, i když onemocnění postupuje rychleji.

Cukrovka

Vztah je oboustranný. Špatně kompenzovaná cukrovka zhoršuje parodontitidu a neléčená parodontitida zhoršuje kompenzaci cukrovky.

Genetická dispozice

Část populace reaguje na stejné množství plaku výrazně silnějším zánětem. Rodinný výskyt ztráty zubů v mladším věku je varovný signál.

Další faktory

• nedostatečná ústní hygiena
• neodstraněný zubní kámen
• stres a oslabená imunita
• hormonální změny, zejména v těhotenství
• některé léky, které způsobují zbytnění dásní nebo sucho v ústech
• skřípání zubů
• nedoléhající výplně a korunky
• věk — ne jako příčina, ale jako doba působení ostatních faktorů

Jak se stanoví diagnóza

Zubař nebo parodontolog změří hloubku parodontálních chobotů speciální sondou v šesti bodech u každého zubu. Zdravý sulkus má do tří milimetrů, hlubší hodnoty svědčí pro chobot.

Doplní se rentgenový snímek, který ukáže stav kosti, a posoudí se pohyblivost zubů a krvácivost. Z toho vyplyne stadium onemocnění a plán léčby.

Léčba

Cílem není vrátit ztracené, ale zastavit postup a udržet zuby funkční co nejdéle.

1. Nechirurgická fáze

Základ léčby. Odstranění plaku a zubního kamene nad i pod okrajem dásně, vyhlazení povrchu kořene, aby se na něj bakterie hůř přichytávaly. Provádí se v několika návštěvách, obvykle v místním znecitlivění.

Součástí je zácvik v domácí hygieně. Bez něj se výsledek neudrží.

2. Přehodnocení

Zhruba za dva až tři měsíce se změří choboty znovu. U většiny pacientů se stav zlepší natolik, že se přechází rovnou k udržovací fázi.

3. Chirurgická fáze, pokud je potřeba

U hlubokých chobotů, které nereagovaly, se přistupuje k operačnímu ošetření — zpřístupnění kořene, případně regenerační postupy s použitím kostních náhrad a membrán.

4. Udržovací péče

Nejdůležitější a nejčastěji podceňovaná část. Pravidelné kontroly a profesionální čištění, obvykle každé tři až šest měsíců, doživotně. Bez nich se onemocnění vrací.

Antibiotika se podávají jen ve vybraných případech, zpravidla u agresivních forem nebo abscesů. Samotná léčba to není — bez mechanického vyčištění nepomohou.

Co můžete ovlivnit sami

1. Přestat kouřit. Jediná změna s největším dopadem na výsledek léčby.
2. Čistit mezizubní prostory denně mezizubním kartáčkem správné velikosti. U parodontitidy je to důležitější než samotný kartáček.
3. Čistit zuby dvakrát denně měkkým kartáčkem, se zaměřením na hranici s dásní.
4. Dodržet udržovací intervaly. Vynechané kontroly jsou nejčastější důvod návratu onemocnění.
5. Kompenzovat cukrovku, pokud ji máte.
6. Řešit skřípání zubů, například nákusnou dlahou.

Mýty

• „Paradentóza je nemoc starých lidí." Není. Souvisí s délkou působení plaku a dalších faktorů, ne s věkem samotným. Objevuje se i u třicátníků.
• „Ustupující dásně dorostou." Nedorostou. Léčba zastaví postup, ztracené nenahradí.
• „Když zuby nebolí, je to v pořádku." Parodontitida bolí až pozdě. Absence bolesti nic nevylučuje.
• „Zubní pasta na paradentózu to vyřeší." Nevyřeší. Zubní kámen pod okrajem dásně odstraní jedině odborník.
• „Když se zub viklá, je konec." Nemusí být. I viklající se zuby se v řadě případů podaří stabilizovat.

Prevence

• čištění zubů dvakrát denně, mezizubní prostory jednou denně
• dentální hygiena jednou až dvakrát ročně
• preventivní prohlídka dvakrát ročně
• nekouřit
• řešit krvácení dásní hned, dokud jde o vratný zánět

Nejúčinnější prevencí parodontitidy je vyřešený zánět dásní. Ve fázi, kdy dásně jen krvácejí, je stav ještě plně vratný.

Časté dotazy

Jaký je rozdíl mezi paradentózou a zánětem dásní?

Zánět dásní postihuje jen měkkou tkáň a je zcela vratný. Parodontitida zasahuje vazivo a kost kolem zubu a ztráty jsou trvalé. Projevuje se ustupujícími dásněmi, obnaženými krčky, zvětšujícími se mezerami a v pokročilé fázi viklajícími se zuby.

Dá se paradentóza vyléčit?

Vyléčit ve smyslu návratu do původního stavu nelze, protože ztracená kost nedoroste. Léčba dokáže onemocnění zastavit a zuby udržet funkční dlouhá léta. Podmínkou je odborné ošetření, důsledná domácí hygiena a pravidelná udržovací péče.

Jak poznám, že mám paradentózu?

Podle ustupujících dásní, obnažených zubních krčků, zvětšujících se mezer mezi zuby, viklání zubů, hnisavého výtoku nebo změny skusu. Časnými příznaky jsou krvácení dásní a trvalý zápach z úst. Diagnózu stanoví zubař změřením hloubky chobotů a rentgenovým snímkem.

Bolí paradentóza?

Dlouho ne. Bolest se objevuje až v pokročilé fázi nebo při vzniku abscesu. Právě proto onemocnění postupuje často roky nepozorovaně a zachytí ho až preventivní prohlídka.

Dorostou dásně zpátky?

Nedorostou. Ustoupená dáseň a ztracená kost se běžnou léčbou nevracejí. V některých případech lze část defektu řešit regeneračními nebo plastickými výkony, rozsah je ale omezený.

Jak často chodit na kontroly při paradentóze?

Po ukončení léčby zpravidla každé tři až šest měsíců, doživotně. Interval určí zubař podle stavu. Vynechaná udržovací péče je nejčastější důvod, proč se onemocnění vrací.

Související články

• Zánět dásní (gingivitida)
• Zubní plak
• Zubní kaz
• Zápach z úst (halitóza)
• Bílý povlak na jazyku

Upozornění: Text má informativní charakter a nenahrazuje odbornou lékařskou péči. Při zdravotních obtížích se obraťte na svého lékaře.